Období vlády Lucemburků na Moravě se vyznačovalo bouřlivým vývojem. Poklidnou správu markraběte Jana Jindřicha vystřídaly boje jeho potomků o dědictví a moc. Lokální spor záhy přerostl hranice markrabství, neboť se do něj zapojili i mocnější příbuzní znesvářených sourozenců – Václav IV. a Zikmund Lucemburský
Anglický následník trůnu Eduard, přezdívaný Černý prince, vešel do dějin jako jeden z nejlepších středověkých vojevůdců a stal se legendou tzv. Stoleté války mezi Anglií a Francií. Jeho vojenské schopnosti a rytířská duše udivovaly současníky i pozdější generace. Za své úspěchy ovšem musel "Černý princ" zaplatit krutou daň.
Francesco Petrarca vešel do dějin jako básník, který pro svět znovu objevil ztracenou antickou kulturu a stál u zrodu renesančního humanismu. Petrarca však byl také důležitou politickou postavou. Intelektuálem, který měl blízko k nejmocnějším lidem tehdejšího světa, včetně císaře Karla IV.
Ve středověku se přirozeno s nadpřirozenem prolínalo mnohem více, než dnes. Nikdo tehdy nepochyboval o existenci nadpřirozených bytostí, ať už to byly ty dobré, jako třeba andělé nebo světci, nebo ty zlé, jako ďáblové či ožívající mrtví - revenanti. Proto o nich zůstaly i četné zmínky v tehdejších kronikách
"Karel Veliký vedl slavné války, tento Karel vedl jednání. Zatímco Karel I. země dobýval, Karel IV. je kupoval a získával sňatky." Slova německého historika Reinharda Lebeho dobře odráží významnou část politiky slavného Lucemburka. Ve středověku byla sňatková politika nejběžnější metodou mírové diplomacie a Karel IV. jí využíval hojnou měrou
Římský císař a český král Karel IV. bývá obvykle považován především za rozvážného budovatele univerzit, mostů a katedrál. Za panovníka, který své konflikty řešil výhradně diplomaticky a bez boje. Tak tomu skutečně většinou bylo, avšak v případě sporu o Braniborské markrabství uměl i Karel IV. sáhnout po meči. A byl úspěšný - Braniborsko se v roce...
