Jan Kolda ze Žampachu

Z boží milosti pán na Černíkovicích, ochránce orlicko-romžské stezky a kolonizátor toků řek Orlice a Bělá. 

Původ Jana Koldy je prastarý a sahá k rodu pánů ze Zebína, pánů lovecké trubky a zakladatelů hradu Žampachu.

Samotné jméno Kolda je zdrobnělinou jména Mikuláš. Dle Vladimíra Wolfa je Mikuláš oblíbeným jménem pánů ze Žampachu. Jan Kolda stále používá predikátu ze Žampachu dokládá to jeho starobylost původně panského rodu a jistou nadřazenost této rodové větve. Starobylost rodu dokládá i erb, černá lovecké trubka se zlatým kováním na stříbrném poli.

Vazby:

Jan Kolda, syn Petra ze Žampachu, pojal jako choť Bětku z Bukovic, erbu kohouta. Svou sestru, Zdeňku ze Žampachu, provdal za Buška z Bohuslavic a Drahanovic. Narodili se mu dvě krásné děti, dcera Anna se provdala za Vaňka Kordule z Dubence a syn Jan Kolda II. ze Žampachu, řečený z Náchoda, který se stal nechvalně proslulým husitským hejtmanem.

Synovec Buška ze Žampachu a bratranec Jana Ovčíre ze Žampachu.

Majetek:

Jan Kolda vládne na panství, které zahrnuje v okolí Černíkovic několik vesnic a vísek s lesy v Orlických horách a pár vesnic na Moravě .

Jan Kolda nejraději využívá nedobytnou černíkovickou tvrz, jakožto rodové sídlo, a stejně tak po něm jeho potomci. Prameny říkají že černíkovická tvrz působí spíše dojmem hradu s půdorysem lichoběžníku se stranami zhruba 40 - 50 m a vodním příkopem 4-6 m hlubokým a 12 m širokým napojeným na řeku Bělou. Je pravděpodobné, že tvrz byla obehnána ještě dalším valem a příkopem, jež jsou v literatuře uváděny, žel bohu dnes po nich není památky

Dějiny se o Janu Koldovi zmiňují mnohokrát.

-Poprvé se připomíná v roce 1376 jako pán Černíkovického podacího kostela.

-Dále pak 10.srpna 1386 kde svědčí Jan Kolda ze Žampachu, řečený z Černíkovic, vedle Půty z Častolovic a Bočka z Kunštátu, řečeného z Poděbrad na listině, kterou Jan a Jaroslav bratří z Meziříčí ustanovují, aby se občané jejich městečka Solnice řídili právem hradeckým, osvobozující je od dalších poddanských povinností a udělují jim řadu práv.

-Roku 1387 je přítomen prodeji skuhrovského a Rychnberského panství.

-Roku 1388 svědčí při založení a nadání oltáře sv.Felicia a Adaukta v Rychnově.

-Roku 1398 věnoval své choti Bětce z Bukovic ves Zelici, která se nacházela na Moravě.

-Roku 1404 svědčí při prodeji jedné kopy platu v Přepyších Janem Želencem z Bolehoště knězi Boleslavovi, faráři a kostelu v Černíkovicích.

-Roku 1406 byl již mrtev.

Tvrz Černíkovice 

Terénní zbytky tvrze, která je často popisovaná jako hrad, můžeme dodnes nalézt v jihovýchodní části vsi při říčce Bělé, k jejímuž pravému břehu bezprostředně přiléhá. Jejích vod bylo bezpochyby využito i pro napájení mohutného cca 20 m širokého a dodnes 4-6 hlubokého příkopu. Ten dnes ze tří stran (čtvrtou tvoří samotná řeka Bělá) obíhá lichoběžníkovou plošinu jádra o rozměrech cca 40 x 40 m. Plocha jádra je dnes mírně zvlněna, v nerovnostech však nelze identifikovat žádné zbytky původní zástavby. V severní části jádra dnes stojí obytný dům č.p. 17, zbytek plochy slouží jako zahrada a ovocný sad. Přístup je dnes veden po cestě recentně navezené do západního ramene příkopu. Starší literatura před příkopem ještě zmiňuje val a druhý příkop, po těch se však nedochovaly žádné stopy, jejich případné zbytky vzaly za své nejpozději při stavbě domků, které dnes tvrziště obklopují.