Zdeslav z Nezabudic

český vladyka, man Ješka z Vartemberka, půhončí zemského soudu
1337 - 1389

Zdeslav je český vladyka, který přišel na svět na nezabudické tvrzi kdesi uprostřed Křivoklátských lesů. Po smrti svého otce Jaroslava, který zahynul u Krakova v bojích krále Jana s polským králem Kazimírem III., se Zdeslav ujal vlády nad nevelkým panstvím.
Ve svém rodném křivoklátsku se ale moc často nezdržuje. Touhla po dobrodružství a prázdná pokladnička ho brzy po smrti otce vehnala do služby větším a majetnějším pánům. Nejprve sloužil se svou malou družinou křivoklátskému purkrabímu Odolenovi z Chlumčan. Brzy si jej ale všiml mladý severočeský pán Ješek z Vartemberka, který jej přibral do svého oddílu při korunovační výpravě císaře Karla IV. do Itálie. Zdeslavovi se tak naskytla nečekaná příležitost dostat se blízko k vybrané společnosti. Při této výpravě byl dokonce Zdeslav (spolu s mnoha jinými) pasován novopečeným císařem na rytíře. V družině pána z Vartemberka se zúčastnil i bitvy u Casorate, kde byly sice císařské oddíly poraženy, ale válečnická zdatnost (a jistá vychytralost a výmluvnost) mladého vladyky upoutaly pozornost bohatého a mocného pána. Když se pak Ješek z Vartemberka po svém strýci stal nejvyšším pražským purkrabím, nabídl Zdeslavovi malé léno a stálé místo ve své družině. Ti dva už spolu zažili mnohé. Šarvátky, turnaje, honosné lovy, i několik válečných tažení. Oba sloužili císaři ve válce proti Würtemberským hrabatům, při nepříliš šťastném druhém římském tažení (1368) či v mnohem úspěšnéjším tažení proti makraběti Otovi Braniborskému (1371 - 1373), které přineslo všem zúčastněným bohatou kořist. Zdeslav proslul jako schopný velitel královských pěších šiků, několikrát byl nejvyšším purkrabím pověřen úřadem vojenského rychtáře a dokonce se mu jednou od českých pánů dostalo cti nést do boje praporec svatého Václava. Jako dobrý pán se pan Ješek z Vartemberka nezdráhal dobrou službu štědře odměnit. Zdeslava tak nakonec jmenoval purkrabím hradu Ralsko a jedním z půhončích zemského soudu.

Erb:
V erbu vladyků z Neazbudic se nechází tři černá břevna pokosem ve stříbrném poli. Dle erbovní legendy si tento znak vydobil Zdeslavův předek Drslav z Nezabudic za časů krále Přemysla Otakara I. - třemi mocnými seky Drslav v bitvě zabil tři Sasy, jednoho po druhém. To upoutalo pozornost krále, který mu na památku těch seků a za odměnu za pomoc v boji daroval stříbrný erb s třemi pruhy ze sobolí kožešiny.

Majetek:
K nezabudickému panství patří tvrz Nezabudice a stejnojmenná ves s krčmou, masným krámem, dvěma pekárnami a mlýnem. Dále pak tři další vsi - Branov, Pustověty a Buková, z nichž důležitější je snad pouze Branov, kde se vyskytuje obranný srub a brána na zemské stezce. V Bukové se nachází malý rybník. K panství patří nevelký počet polností a lesů jen velmi malá část. Jako léno od pana Ješka z Vartenberka drží Zdeslav čtyři lány ve vsi Svébořice. S úřadem půhončího zemského soudu a purkrabího hradu Ralsko Zdeslav také získal jistý další nepravidelný příjem.

Povaha
Zdeslav je člověk, který získal rozhled a zkušenost díky válečným výpravám v Řiši, Itálii, Polsku, Dánsku a dokonce i Francii. S výdaji na panství se rozhodně nepřetrhne, zato na kvalitní výzbroji si nechá záležet. Mezi přáteli je Zdeslav povahy veselé a přátelské. Má rád víno, ženy a zpěv. Na pořadí mu obvykle moc nezáleží. Rozhodně nevynechá žádnou příležitost si užít nějakou kratochvíli. Zvlášť pokud je to na cizí účet, neboť má věčně hluboko do kapsy. Ne, že by jeho vojenská a jiná dobrodružství vydělávala málo peněz. Ale grošíky se ve Zdeslavově měšci jaksi nikdy dlouho neohřejí a období bujaré hojnosti se tak pravidelně střídá s obdobím hry na schovávanou před četnými věřiteli. Nicméně práce pro vojáka se nakonec vždycky nějaká najde, ať už při císařových taženích, nebo v drobných šarvátkách pánů a vladyků v Čechách, na Moravě i v Říši. U nepřátel se Zdeslav snaží vybudovat a udržet si pověst nelítostného válečníka doprovázeného družinou drsných hrdlořezů se kterými není radno žertovat. Stihl toho za svůj relativně krátký život už vidět dost a jen tak něco mu strach nenažene. Snad kromě moře, ze kterého má přímo hrůzu. Každopádně vždy to byl člověk divoké povahy, který žil ze dne na den a pohrdal strachem ze smrti i z pekla. Ne vždy se mu však dařilo. Aby umořil palčivé dluhy, provdal svou mladší sestru Magdalénu jednomu z bohatších sousedů. Manželství však skončilo nešťastně. Nebylo to poslední špatné znamení. Nedávno se v Nezabudicích odehrála událost, která přiměla Zdeslava zamyslet se nad svým dosavadním životem. Kvůli prohnilému trámu v zanedbané střeše kostela svatého Vavřince propadl na velikonoční neděli věží kostela zvon a roztříštil se na několik kusů. Starý bronzový zvon nechal pořídit ještě zdeslavův děd Drslav jako poděkování Bohu za záchranu života jeho manželky a dcery. Možná, že tyto události, společně s novým a důležitým úřadem, přimějí Zdeslava trochu zklidnit svůj nevázaný život a zamyslet se nad tím, k čemu ho zavazují jeho rytířské ostruhy.

Vazby:
Vazal nejvyššího purkrabího pražského Ješka z Vartemberka, kterému dle lenní smlouvy slouží s jedním kopím kdykoli je zapotřebí.
Přítel pana Heřmana z Hradce
Přítel paní Elišky z Rohozce