Obuv ve druhé polovině 14. století

Stejně jako u volby oděvu je nutné si při volbě obuvi položit několik otázek:

• Jakou postavu ztvárňuji a jakou míru módnosti tedy zvolím
• Jaký je účel pro který budu obuv převážně používat v dobovém prostředí
• Vhodnost druhů obuvi vůči povrchům na kterých obuv používám
• Umím v tomto typu obuvi chodit – chci v něm umět chodit
• Pokud chci jít cestou reenactmentu tak musím akceptovat omezení a náklady které tato rekonstrukce stojí
• Zátěž na kterou je moje noha stavěná v daném typu obuvi a časovém úseku po který ho používám – historická obracená obuv má co do vlastností blízko barefoot botám.

Z pohledu věrné rekonstrukce historie lze použít jen naruby šitou – tzv. obracenou obuv vhodného střihu a typu. Je ale nutné akceptovat omezení, které tento druh obuvi přináší a s nimi spojená nutnost obnovy takových bot častěji než jiných, modernějších konstrukčních typů.

Obuv pro období druhé poloviny 14. století byla vyráběna specializovanými řemeslníky – obuvníky. Cechovní pravidla nedovolovaly výrobu obuvi ani opravářům – příštipkářům, a bylo cechovními pravidly přesně dáno, kdy jde ještě o opravu, a kdy už se jedná o výrobu boty nové (Winter 1906; Grew a Neergaard 1988). Tito vyučení profesionálové vyráběli boty na obuvních kopytech módních tvarů a podle poměrně standardizovaných střihů, které se lišily obvykle jen tvarem některých dílců podle výtěžnosti materiálu (Volken 2014). Různé typy zapínání a různé typy výšky obuvi potom podléhají módním trendům též a při rekonstrukci je nutné dbát i na kontext použití různých typů obuvi.

Vhodnost obuvi pro danou příležitost / pro daný společenský stav

Cit pro vhodné odění pro danou příležitost v každé době závisí na naší výchově a rodinném prostředí, našem profesním zaměření a naší potřebě prezentovat sami sebe. I dnešní člověk si někdy může vzít ke společenskému odění vojenskou nebo sportovní obuv, ale většina z nás cítí, že pro některé události toto není vhodné. Cit pro módu je potom většinou vyhrazen mladším generacím, které pro ni žijí. I lidé kteří pro módu nejsou zrození poznají, když někdo nosí boty po babičce, nebo jestli to jsou boty které koupil a dobře opečoval v posledních několika letech. Podobný pohled na svět se příliš nemění napříč obdobími, a v období vrcholného středověku se na tuto otázku tehdejší člověk s vysokou pravděpodobností koukal stejně.

I dnes lišíme minimálně tři úrovně bot vůči společenské normě pro různé příležitosti:

• Ty do společnosti / do kostela / na svatbu / reprezentaci
• Ty na hrubou práci / na cestu / do boje / na turistiku
• Ty běžné na denní nošení

Ty běžné – na denní nošení budou jistě nejvariabilnější.Mohou vycházet z našeho vkusu, místa bydliště (na vesnici X ve městě), naší potřeby módnosti (bílé adidasy X jakékoliv kecky z nejbližšího obchodu s obuví), naší potřeby reprezentace (někomu kanady k obleku přijdou v pohodě), naší potřeby kvality a ochoty utrácet (někdo kupuje každou chvíli nové levné boty ať už kvůli opotřebení nebo módě, někdo si kupuje kvalitní obuv s ohledem na pohodlí, zdraví a styl. Tyto se od sebe budou lišit tehdy i teď.)

Opravy

V dnešní době opravářů obuvi ubývá. Naše boty většinou vydrží alespoň jejich záruční dobu sloužit dobře, a vzhledem k cenové dostupnosti většina členů konzumní společnosti volí pořídit boty nové. Obracená obuv nošená denně bude pravděpodobně vyžadovat opravu zhruba po 3 měsících každodenního používání. Tomuto odpovídají i soudobé účetní záznamy o tom, že panstvo kupovalo svým služebným na rok 4 páry obuvi (Goubitz et al. 2011, s. 77). Toto nebylo ani tehdy ve finančních možnostech všech, a i proto byli příštipkáři daleko žádanějším řemeslem. I zde je ale nutné brát v potaz kontext využití. Luxusní lodičky pro noblesní dámu se pravděpodobně po rozbití nebudou opravovat a dál nosit. Dáma je ale může prodat a někdo je může opravené nosit jako svůj kus luxusu úměrný svým finančním možnostem. Fenomén opravovaných a neopravovaných bot dobře popisuje již výše zmíněný Londýnský výzkum. Na základě statistik bylo daleko více obuvi vyhazováno bez oprav v bohatších čtvrtích, zatímco v chudších byla většina vyhozena až po plném znehodnocení bot (Grew a Neergaard 1988).

Typy obuvi dle výše zmíněných principů pro námi sledované období

Výše zmíněné opravy obuvi v různých sociálních kontextech lze částečně využít i pro analogii vhodnosti použití jednotlivých typů obuvi pro jednotlivé společenské stavy a příležitosti. K podobnému výsledku lze dojít i rešerší dobových vyobrazení. Šlechtici ve vysoké obuvi jsou obvykle na lovu nebo na cestě. Většinou je v tomto období nalézáme vyobrazené v nižší, zdobnější a módnější obuvi (stejně tak jako dnes většina managerů a politiků chodí v kvalitních polobotkách…). Typy pro přehlednost dělíme opět do stejných kategorií jako v předchozím textu, zde doplňujeme o obrázky jednotlivých vhodných typů s odkazem na typologii Marquity Volken (2014).

• Ty do společnosti / do kostela / na svatbu / reprezentaci: Nízké střevíce nebo jednoduchá uzavřená nízká bota – polobotka až střevíc. Tyto nízké boty nosili shodně muži i ženy. U žen ve vyobrazeních je často z bot vidět pouze špičky. Rozložení velikostí nalézané obuvi ale tomuto tvrzení odpovídá (Grew a Neergaard 1988)

• Ty na hrubou práci / na cestu / do boje / na turistiku – v kontextu historie na boj, práci venku a v lese, na lov. Zmínky mravokárců o prohraných bitvách kvůli módní obuvi můžou ale mluvit o výjimkách z tohoto pravidla. Spíš ale ve prospěch stylu než praktičnosti… Šlechtic v brokátu a vysokých botách jde buď na lov, nebo je dost excentrický… Je to ekvivalent businessmana na golfovém hřišti v těžké turistické obuvi.

• Ty běžné na denní nošení – budou zředěnou verzí našeho postavení – někdo chodí v pohorách celoročně a i ve městě… Ale odpovídá to většinou jeho sportovnímu oblečení… Nejčastějším typem obuvi ve městě by tedy měly být nižší boty pod kotník.

Při volbě kompromisů na podešvích obuvi je nutné si uvědomit, že středověká obuv před koncem 15. století byla v této části velmi tenká. Jen v případě oprav měla druhou vrstvu která mohla být členitější nebo přibývat do tloušťky. Proto volba kompromisní obuvi s podpatkem nebo velmi tlustou podrážkou není úplně vhodná. Stejně tak oblíbené kovové hřeby proti klouzání jsou velmi anachronním prvkem. Tyto se používaly do pádu říše Římské, a potom se mohly podobné prvky začít objevovat v průběhu 16. století. Ať tak či tak je rozdíl této technologie vůči vyobrazovanému období 800 let na jednu nebo 200 let na druhou stranu a proto tento kompromis považuji za vysoce nevhodný z vizuálního hlediska.

Proti zimě, bahnu a opotřebení

Opomíjenou variantou pro ochranu obracené obuvi proti opotřebení a živlům jsou trepky. Trepky slouží jako tzv. obuv přes obuv a jako ochrana proti bahnu, vodě a zimě. Při použití trepek na některých površích se životnost jemných bot prodlužuje a komfort nošení se zvyšuje i teplotně. Někdy se na vyobrazení zdá, že jsou trepky používány i bez obuvi v nich, pouze s nohavicemi. Pro některé začátečníky v reenactmentu, kteří se nechtějí nutně věnovat boji je toto možná dobrou variantou před pořízením replik bot. Tak jako obuv podléhá módním trendům a řemeslnému vývoji tak i trepky mají svou typologii. Nejkomplexněji tuto typologii zpracovala Marquita Volken (Volken 2022). Úvod do technologie výroby středověké obuvi i trepek potom zpracoval Olaf Goubitz ve své knize Stepping Through time (Goubitz et al. 2011)

Bibliografie:

GOUBITZ, Olaf, Carol van DRIEL-MURRAY, Willy GROENMAN-VAN WAATERINGE a STICHTING PROMOTIE ARCHEOLOGIE, ed., 2011. Stepping through time: archaeological footwear from prehistoric times until 1800. rep. Zwolle: Stichting Promotie Archeologie. ISBN 978-90-8932-004-9.

GREW, Francis a Margrethe de NEERGAARD, 1988. Shoes and pattens. London: H.M.S.O. Medieval finds from excavations in London, 2. ISBN 978-0-11-290443-4.

VOLKEN, Marquita, 2014. Archaeological footwear: development of shoe patterns and styles from prehistory till the 1600's. Zwolle: SPA Uitgevers. ISBN 978-90-8932-117-6.

VOLKEN, Marquita, 2022. Archaeological footwear II, Sandals, Pattens and Mules from the Roman, Mediaeval and Modern Periods. B.m.: SPA Uitgevers. ISBN 978-90-8932-070-4.

WINTER, Zikmund, 1906. Dějiny řemesel a obchodu v Čechách v XIV.a v XV.století. B.m.: Nákladem České akademie Císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.

J.S.O.