Obuv ve druhé polovině 14. století
Stejně jako u volby oděvu je nutné si při volbě obuvi
položit několik otázek:
- Jakou postavu ztvárňuji a jakou míru módnosti tedy zvolím
- Jaký je účel pro který budu obuv převážně používat v dobovém prostředí
- Vhodnost druhů obuvi vůči povrchům na kterých obuv používám
- Umím v tomto typu obuvi chodit – chci v něm umět chodit
- Pokud chci jít cestou reenactmentu tak musím akceptovat omezení a náklady které tato rekonstrukce stojí
- Zátěž na kterou je moje noha stavěná v daném typu obuvi a časovém úseku po který ho používám – historická obracená obuv má co do vlastností blízko barefoot botám.
Z pohledu věrné rekonstrukce historie lze použít jen naruby šitou – tzv. obracenou obuv vhodného střihu a typu. Je ale nutné akceptovat omezení, které tento druh obuvi přináší a s nimi spojená nutnost obnovy takových bot častěji než jiných, modernějších konstrukčních typů.
Obuv pro období druhé poloviny 14. století byla vyráběna specializovanými řemeslníky – obuvníky. Cechovní pravidla nedovolovaly výrobu obuvi ani opravářům – příštipkářům, a bylo cechovními pravidly přesně dáno, kdy jde ještě o opravu, a kdy už se jedná o výrobu boty nové (Winter 1906; Grew a Neergaard 1988). Tito vyučení profesionálové vyráběli boty na obuvních kopytech módních tvarů a podle poměrně standardizovaných střihů, které se lišily obvykle jen tvarem některých dílců podle výtěžnosti materiálu (Volken 2014). Různé typy zapínání a různé typy výšky obuvi potom podléhají módním trendům též a při rekonstrukci je nutné dbát i na kontext použití různých typů obuvi.
Vhodnost obuvi pro danou příležitost / pro daný společenský stav
Cit pro vhodné odění pro danou příležitost v každé době závisí na naší výchově a rodinném prostředí, našem profesním zaměření a naší potřebě prezentovat sami sebe. I dnešní člověk si někdy může vzít ke společenskému odění vojenskou nebo sportovní obuv, ale většina z nás cítí, že pro některé události toto není vhodné. Cit pro módu je potom většinou vyhrazen mladším generacím, které pro ni žijí. I lidé kteří pro módu nejsou zrození poznají, když někdo nosí boty po babičce, nebo jestli to jsou boty které koupil a dobře opečoval v posledních několika letech. Podobný pohled na svět se příliš nemění napříč obdobími, a v období vrcholného středověku se na tuto otázku tehdejší člověk s vysokou pravděpodobností koukal stejně.
I dnes lišíme minimálně tři úrovně bot vůči společenské normě pro různé příležitosti:
- Ty do společnosti / do kostela / na svatbu / reprezentaci
- Ty na hrubou práci / na cestu / do boje / na turistiku
- Ty běžné na denní nošení
Ty běžné – na denní nošení budou jistě nejvariabilnější.Mohou vycházet z našeho vkusu, místa bydliště (na vesnici X ve městě), naší potřeby módnosti (bílé adidasy X jakékoliv kecky z nejbližšího obchodu s obuví), naší potřeby reprezentace (někomu kanady k obleku přijdou v pohodě), naší potřeby kvality a ochoty utrácet (někdo kupuje každou chvíli nové levné boty ať už kvůli opotřebení nebo módě, někdo si kupuje kvalitní obuv s ohledem na pohodlí, zdraví a styl. Tyto se od sebe budou lišit tehdy i teď.)
Opravy
V dnešní době opravářů obuvi ubývá. Naše boty většinou vydrží alespoň jejich záruční dobu sloužit dobře, a vzhledem k cenové dostupnosti většina členů konzumní společnosti volí pořídit boty nové. Obracená obuv nošená denně bude pravděpodobně vyžadovat opravu zhruba po 3 měsících každodenního používání. Tomuto odpovídají i soudobé účetní záznamy o tom, že panstvo kupovalo svým služebným na rok 4 páry obuvi (Goubitz et al. 2011, s. 77). Toto nebylo ani tehdy ve finančních možnostech všech, a i proto byli příštipkáři daleko žádanějším řemeslem. I zde je ale nutné brát v potaz kontext využití. Luxusní lodičky pro noblesní dámu se pravděpodobně po rozbití nebudou opravovat a dál nosit. Dáma je ale může prodat a někdo je může opravené nosit jako svůj kus luxusu úměrný svým finančním možnostem. Fenomén opravovaných a neopravovaných bot dobře popisuje již výše zmíněný Londýnský výzkum. Na základě statistik bylo daleko více obuvi vyhazováno bez oprav v bohatších čtvrtích, zatímco v chudších byla většina vyhozena až po plném znehodnocení bot (Grew a Neergaard 1988).
Typy obuvi dle výše zmíněných principů pro námi sledované období
Výše zmíněné opravy obuvi v různých sociálních kontextech lze částečně využít i pro analogii vhodnosti použití jednotlivých typů obuvi pro jednotlivé společenské stavy a příležitosti. K podobnému výsledku lze dojít i rešerší dobových vyobrazení. Šlechtici ve vysoké obuvi jsou obvykle na lovu nebo na cestě. Většinou je v tomto období nalézáme vyobrazené v nižší, zdobnější a módnější obuvi (stejně tak jako dnes většina managerů a politiků chodí v kvalitních polobotkách…). Typy pro přehlednost dělíme opět do stejných kategorií jako v předchozím textu, zde doplňujeme o obrázky jednotlivých vhodných typů s odkazem na typologii Marquity Volken (2014).
- Ty do společnosti / do kostela / na svatbu / reprezentaci: Nízké střevíce nebo jednoduchá uzavřená nízká bota – polobotka až střevíc. Tyto nízké boty nosili shodně muži i ženy. U žen ve vyobrazeních je často z bot vidět pouze špičky. Rozložení velikostí nalézané obuvi ale tomuto tvrzení odpovídá (Grew a Neergaard 1988)
![Překresleno dle typologie M. Volken – zleva: Baynards J (17.33); Coventry J(17.32) nebo DD (12.12); Abingdon DD (12.17); Trishay DD (12.19); Aquilia J (17.27)](https://47fc41b13d.clvaw-cdnwnd.com/dcb88d726bd5ba85d4c47db5789010a4/200000486-85e0885e0a/do%20spole%C4%8Dnosti.jpeg?ph=47fc41b13d)
- Ty na hrubou práci / na cestu / do boje / na turistiku – v kontextu historie na boj, práci venku a v lese, na lov. Zmínky mravokárců o prohraných bitvách kvůli módní obuvi můžou ale mluvit o výjimkách z tohoto pravidla. Spíš ale ve prospěch stylu než praktičnosti… Šlechtic v brokátu a vysokých botách jde buď na lov, nebo je dost excentrický… Je to ekvivalent businessmana na golfovém hřišti v těžké turistické obuvi.
![Překresleno dle typologie M. Volken – zleva: Sedgeford Jn (21.10); Amsterdam Js straight (18.20); St. Michaels Js straight (18.18/17); Exeter Js straight (18.21); Braunschweig Js straight (18.22);](https://47fc41b13d.clvaw-cdnwnd.com/dcb88d726bd5ba85d4c47db5789010a4/200000488-adae2adae4/vy%C5%A1%C5%A1%C3%AD%20boty%202.jpeg?ph=47fc41b13d)
![Překresleno dle typologie M. Volken, pracovní boty na knoflíčky. Zleva: Den Bosch Js straight (18.18/17), Freiburg JcE (24.13) nebo Jt (23.10); Freiburg Js (18.07) nebo JsE (19.01)](https://47fc41b13d.clvaw-cdnwnd.com/dcb88d726bd5ba85d4c47db5789010a4/200000490-39d5339d55/vy%C5%A1%C5%A1%C3%AD%20boty.jpeg?ph=47fc41b13d)
- Ty běžné na denní nošení – budou zředěnou verzí našeho postavení – někdo chodí v pohorách celoročně a i ve městě… Ale odpovídá to většinou jeho sportovnímu oblečení… Nejčastějším typem obuvi ve městě by tedy měly být nižší boty pod kotník.
![Překresleno dle typologie M. Volken – zleva: Haaksbergen Js (18.11) nebo DDs (13.02) varianta s jazykem nebo bez; Abigdon DD (12.17); Suystraat DD (12.14); Dokkumer Jc (24.10); Aquilia J (17.27)](https://47fc41b13d.clvaw-cdnwnd.com/dcb88d726bd5ba85d4c47db5789010a4/200000492-773a7773a9/ty%20b%C4%9B%C5%BEn%C3%A9.jpeg?ph=47fc41b13d)
Při volbě kompromisů na podešvích obuvi je nutné si uvědomit, že středověká obuv před koncem 15. století byla v této části velmi tenká. Jen v případě oprav měla druhou vrstvu která mohla být členitější nebo přibývat do tloušťky. Proto volba kompromisní obuvi s podpatkem nebo velmi tlustou podrážkou není úplně vhodná. Stejně tak oblíbené kovové hřeby proti klouzání jsou velmi anachronním prvkem. Tyto se používaly do pádu říše Římské, a potom se mohly podobné prvky začít objevovat v průběhu 16. století. Ať tak či tak je rozdíl této technologie vůči vyobrazovanému období 800 let na jednu nebo 200 let na druhou stranu a proto tento kompromis považuji za vysoce nevhodný z vizuálního hlediska.
Proti zimě, bahnu a opotřebení
Opomíjenou variantou pro ochranu obracené obuvi proti opotřebení a živlům jsou trepky. Trepky slouží jako tzv. obuv přes obuv a jako ochrana proti bahnu, vodě a zimě. Při použití trepek na některých površích se životnost jemných bot prodlužuje a komfort nošení se zvyšuje i teplotně. Někdy se na vyobrazení zdá, že jsou trepky používány i bez obuvi v nich, pouze s nohavicemi. Pro některé začátečníky v reenactmentu, kteří se nechtějí nutně věnovat boji je toto možná dobrou variantou před pořízením replik bot. Tak jako obuv podléhá módním trendům a řemeslnému vývoji tak i trepky mají svou typologii. Nejkomplexněji tuto typologii zpracovala Marquita Volken (Volken 2022). Úvod do technologie výroby středověké obuvi i trepek potom zpracoval Olaf Goubitz ve své knize Stepping Through time (Goubitz et al. 2011)
Bibliografie:
GOUBITZ, Olaf, Carol van DRIEL-MURRAY, Willy GROENMAN-VAN WAATERINGE a STICHTING PROMOTIE ARCHEOLOGIE, ed., 2011. Stepping through time: archaeological footwear from prehistoric times until 1800. rep. Zwolle: Stichting Promotie Archeologie. ISBN 978-90-8932-004-9.
GREW, Francis a Margrethe de NEERGAARD, 1988. Shoes and pattens. London: H.M.S.O. Medieval finds from excavations in London, 2. ISBN 978-0-11-290443-4.
VOLKEN, Marquita, 2014. Archaeological footwear: development of shoe patterns and styles from prehistory till the 1600's. Zwolle: SPA Uitgevers. ISBN 978-90-8932-117-6.
VOLKEN, Marquita, 2022. Archaeological footwear II, Sandals, Pattens and Mules from the Roman, Mediaeval and Modern Periods. B.m.: SPA Uitgevers. ISBN 978-90-8932-070-4.
WINTER, Zikmund, 1906. Dějiny řemesel
a obchodu v Čechách v XIV.a v XV.století. B.m.: Nákladem České akademie
Císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.
J.S.O.