Odívání v druhé polovině 14. století

Oděv je v každé době vizitkou člověka a je prvním ukazatelem stavu a bohatství dotyčného. Většinová společnost se drží módního rámce který je daný posledními desetiletími daného období, většina lidí se od jistého věku drží "módy svých nejlepších let". Postarší usedlý muž pravděpodobně nebude nosit tričko s obrázkem dle nejnovějšího trendu, ale na druhou stranu pokud je činný v politice, vyšším obchodu nebo má jiné důvody, může mít oblek nejnovějšího střihu. Stejně tak, i když se mohl narodit ještě za první republiky, pravděpodobně se nebude řídit ve všem módou doby kdy se narodil. Povaha lidí v tomto ohledu se příliš neliší v posledních stovkách let.

Při výběru své historické postavy dbejte prosím toho, že cílem oživování historie je vytvořit obraz společnosti dané doby. Stejně tak jako dnes existují módní výstřelky a skupiny lidí jasně se vymezující střednímu proudu, ale pokud chceme vytvořit obraz dané době, je potřeba tyto výstřelky eliminovat na přiměřenou mez.

Módu v námi vymezeném období určuje šlechta. Šlechtě se chce podobat každý, a proto bohatí měšťané velkých měst kopírují módu a manýry šlechty až do té míry, že se zavádí oděvní pořádky, které určují bohatost oděvu dané společenské vrstvy. I měšťka z malého města na hranicích bude chtít mít módní šaty jako nosí její paní, ale rozdíl bude v kvalitě materiálu, šířce sukní, nákladnosti celého oděvu, praktičnosti oděvu, účelu oděvu. Pokud jde měšťka v neděli do kostela, vezme si to nejhezčí a nejméně praktické co doma má, aby si před sousedy neutrhla ostudu. Pokud je ale doma u plotny, pravděpodobně bude mít své praktické šaty, bez vrstev které pro běžné užití nedávají smysl a které jsou jen na krásu. Venkovanka pracující celý den na poli která občas vyjde do města na trh má určitě taky svoje pěkné šaty do kostela, ale v té nepraktičnosti a kráse kterou se vyznačují šaty bohatších lidí bude zase o několik tříd níže.

Při tvorbě oděvu se tedy zamyslete nad postavou kterou chcete ztvárnit, a přizpůsobte tomu nákup materiálů, složitost střihů a nákladnost vybavení.

Materiály

Materiály pro textilní výrobu běžné ve střední Evropě jsou vlna, len, konopí,... Látky z takových materiálů se dají a daly sehnat v mnoha provedeních. Tehdy a většinou i teď - čím jemnější látka z jemnějších nití tím nákladnější bude. Málokdo by si ve 14.století vyráběl vlněnou látku doma sám. S rozvojem cechů a řemesel by takovou práci nechal na starost fundovanějším... Látky je možné pořídit v mnoha barvách a vzorech. Při výběru barvy je dobré myslet na to, že čím sytější barva, tím je většinou nákladnější její výroba. Proto pořídit si pro svou roli sedláka tmavě fialovou nebo černou vlnu není úplně nejvhodnější. Diskutovaná modrá barva je ve 14. století již poměrně běžnou dovozovou věcí, ale pořád není vhodná pro úplně nejobyčejnější kusy oblečení.

Hedvábí a směsi bavlny jsou dovozovou komoditou. Nejsou úplně nedostupné, ale jsou dražší. Hrubší typy hedvábí (například dupion) lze použít i pro oblečení měšťanstva, na podšívky šlechtických oděvů... Hedvábné brokáty pak jsou pro svou nákladnost výsadou šlechty a nejbohatších lidí v zemi.

JSO